Tradice
Rytířský turnaj – jak to chodilo
Odkud pochází rytířské klání, jak funguje turnajové klání a kopí, proč rytíři nosí barvy a co si večerní show s hostinou vypůjčuje ze středověku.
Rezervujte si svůj večer ↗Rychlá odpověď
Turnaj byl jízdní souboj s kopími, který vznikl jako výcvik těžké jízdy a ve 14. a 15. století se stal sportem odvahy a dovednosti. Bariéra zvaná tilt držela koně od sebe a dřevěná kopí se lámala o štít. Rytíři nosili erby, aby je ostatní poznali. Hradní večerní show si vypůjčuje koně, kopí i barvy a zabaluje je do příběhu, světel a hostiny.
Setkání, ne jen souboj
Anglická Wikipedie uvádí, že slovo joust pochází ze starofrancouzského joster, přiblížit se nebo setkat se, a do angličtiny vstoupilo kolem roku 1300. Ve vrcholném středověku bylo joust setkáním dvou bojovníků a nebylo omezeno na kopí: po nárazu mohli pokračovat kratšími zbraněmi. Tentýž článek popisuje turnaje tohoto období jako drsnější záležitosti než pozdější rytířské, bojované ve skupinách. Uhlazený obraz dvou rytířů míjejících se v cvalu patří většinou až pozdnímu středověku.
Náklon a kopí
Článek uvádí, že někdy ve 14. století se objevila látková bariéra, která se v 15. století změnila v dřevěný plot známý jako turnajová bariéra, a kolem roku 1510 slovo „tilt“ začalo označovat samotný turnaj. Jejím účelem bylo zabránit srážkám a udržet soupeře v nejlepším úhlu pro zlomení kopí. Turnajové kopí je dřevěné s tupým kovovým hrotem, vyrobené tak, aby se zlomilo o štít, místo aby probodlo jezdce, zatímco podle článku válečná kopí byla kovová.
Zbroj a váha
Specializované turnajové brnění vznikalo na konci 15. a v 16. století a podle Wikipedie bylo těžší než bitevní zbroj: až 50 kilogramů oproti přibližně 25 kilogramům u polní zbroje. Článek poznamenává, že nejtěžší německé formy 16. století daly vzniknout moderní představě, že středověké brnění bylo neohrabané. Uvádí také dvě sportovní formy 15. a 16. století: lehčí Rennen, kde cílem bylo zasáhnout soupeřův štít, a těžší Stechen s plným kontaktem.
Kůň
Podle článku byli při turnajích běžní dva druhy koní: teplokrevní bojoví koně, vyšlechtění pro hbitost a vytrvalost, a větší destrieri, které článek přirovnává k dnešnímu andaluskému koni. Koně nosili kaparison, látku s majitelovými heraldickými znaky, a ochrannou desku na hlavě zvanou šanfrón. Andaluský kůň je španělské plemeno, uznávané jako samostatné od 15. století, a Wikipedie je označuje za válečného koně ceněného šlechtou. Jízda na koni je jednou z věcí, které slibuje rezervační stránka hradní show.
Proč rytíři nosili barvy
Heraldika dávala rytíři způsob, jak být znám. Článek na Wikipedii popisuje erby na štítech, s přilbou, klenotem a prapory, a vysvětluje, že pravidelné, dědičné vzory se vyvinuly ve vrcholném středověku. Opakuje běžné tvrzení, že přilby se zakrytým obličejem ztěžovaly rozpoznání velitelů, a uvádí, že heroldi se stali odborníky na erby a hodnosti rytířů. Barevné zóny hradní show tuto myšlenku přebírají v jednoduché podobě: barva pro každou část sálu a rytíř, kterému lze fandit.
Španělsko a dlouhý život po smrti
V roce 1434 obsadil leonský rytíř Suero de Quiñones s deseti druhy most na poutní cestě do Santiaga a přísahal, že zlomí 300 kopí, podle Wikipedie. Turnaje zůstaly oblíbené u šlechty v Anglii, Německu i jinde po celé 16. století a ve Francii skončily po smrti krále Jindřicha II. při nehodě v roce 1559. V 17. století upadly, jedním pokusem o jejich obnovu byl turnaj v Eglintonu v roce 1839 a dnes je to státní sport Marylandu, podle článku. Divadelní rekonstrukce se rozvíjely od 70. let 20. století.
Co večeřová show zachovává a co mění
Rezervační stránka hradu slibuje turnajová klání, souboje mečem a jízdu na koni v aréně, s hostinou a příběhem. Netvrdí, že jde o historický turnaj, a Wikipedie uvádí, že první show společnosti přišly ze Španělska na konci 60. let 20. století a že současná produkce se mění každých šest až sedm let. Berte večer jako divadlo, které si vypůjčuje z tradice: kopí a kůň jsou skutečné a zbytek je inscenovaný. Úplné podrobnosti o vstupenkách najdete v průvodci, zda to stojí za to.
Zdroje